MUDr. Alfons SOVADINA ( 1882 - 1964).

Do řady významných osobností brněnského veřejného života patří bezesporu také první ředitel Chorobince města Brna, pozdější ředitel Fakultní nemocnice v Brně-Bohunicích,   MUDr.  Alfons Sovadina.

Narodil se 29. září 1882 v Přílepech u Holešova, jako nejmladší z 16 dětí. Nadaný hoch by měl pokračovat ve studiu, doporučovali učitelé, bohužel, nebylo v možnostech rodičů, unést náklady studia. Posléze se naskytla možnost využít vojenského stipendia c. a k. rakousko-uherské armády. Tak mohl Alfons pokračovat ve studiu. Po maturitě na brněnském klasickém gymnasiu se zapsal na Lékařskou fakultu University Karlovy v Praze ke studiu mediciny. Studia dokončil v roce 1910 a byl promován doktorem veškerého lékařství. Potom nastoupil, jako vojenský stipendista, do úvazku armády. První dva roky po promoci byl sekundárním lékařem na chirurgickém oddělení posádkové nemocnice ve Vídni. Další dva roky pak lékařem a současně lektorem pro zdravovědu na dělostřelecké škole v Traiskirchen u Vídně. Po vypuknutí první světové války byl 9 měsíců velitelem mobilní nemocnice a na to až do roku 1917, lékařem u různých polních formací na italské frontě. Pak byl převelen jako šéflékař telegrafního pluku do St. Hypolit, kde současně zastával lékařskou službu v civilním sektoru u okresní nemocenské pokladny a to až do října 1918. Potom sloužil jako vojenský lékař na Ostravsku a na Slovensku. Od října 1919 působil v záložní nemocnici Červeného kříže v Praze-Karlíně. V březnu 1921 byl na základě konkurzu ustanoven brněnskou městskou radou vedoucím lékařem v Chorobinci města Brna, tč. dislokovaném v bývalém vystěhovaleckém táboře ve Svatobořicích u Kyjova. Tento unikátní ústav, nemocničního charakteru, určený pro staré nemocné občany v sociální nouzi, byl zřízen již v roce 1786 a byl původně umístěn na Křenové ulici. Měl tehdy kapacitu 120 lůžek. Ústav spravovala země a do správy města přešel v roce 1873. To už ale vznikaly potíže a proto se začalo uvažovat o nové výstavbě. Ta se uskutečnila až v roce 1892 rok na to byl ústav otevřen. Nacházel se na ulici Kotlářské, mezi ulicemi  Kounicovou a Veveří. Stavba měla pavilonový charakter a byla postupně rozšiřována, takže v roce 1918 měla kapacitu 500 lůžek. V nové republice se zastupitelstvo města snažilo o zřízení české university a proto postoupilo státní správě, mimo dalších budov, také chorobinec. Celý areál byl pak využit pro Přírodovědeckou fakultu nově založené Masarykovy university. Náhradou poskytl stát pro provizorní umístění chorobince, budovy vystěhovaleckého tábora ve Svatobořicích u Kyjova. Tyto budovy byly postaveny za první světové války pro uprchlíky evakuované z území postižených válečnými událostmi. Až na 5 zděných budov se jednalo o dřevěné baráky. Tam byl  chorobinec v roce 1921 z Brna přestěhován. Podmínky v těchto nouzových budovách byly zcela nevyhovující. Proto se Dr. Sovadina, plně zapojil do úsilí o vybudování nového moderního ústavu. Stal se členem komise pro výstavbu Sociálních ústavů města Brna, které předsedal tehdejší starosta Karel Tomeš. Stavba nového chorobince byla pro nedostatek finančních prostředků stále odkládána. Posléze bylo rozhodnuto o položení základního kamene pro stavbu chorobince v říjnu 1928. Z toho nakonec sešlo, neboť nebylo rozhodnuto o stavebním místě. K tomu došlo až v roce 1931, kdy bylo definitivně určeno umístění v Bohunicích na Jihlavské ulici. Vypracováním projektu byl pověřen známý brněnský architekt Ing arch. Oskar Poříska. S ním byl Dr. Sovadina od počátku v úzkém kontaktu a na projektu se podílel po odborné lékařské stránce zpracováním návrhu struktury, uspořádání a vybavení ústavu. První část areálu, tedy pavilony A a B a budovy pro byty části zaměstnanců, byla dokončena v roce 1934. Tehdy se do těchto prostor přestěhovala první část pacientů ze Svatobořic. Další výstavba pokračovala a celý komplex budov, tedy pavilony C – F, byl dokončen v říjnu 1935. Celkové náklady byly nemalé, téměř 15 milionů Kč.

Dr. Sovadina pak rozvíjel činnost ústavu s nevšední obětavostí a velkým nadšením. Vynikal neobyčejnou svědomitostí a pílí, takže ústav záhy dosáhl špičkové světové úrovně. V odborných kruzích byla práce Dr. Sovadiny vysoce hodnocena a byl mu také propůjčen úřední titul „vrchní zdravotní rada“. Velkorysý projekt tohoto zdravotnického zařízení se stal cílem mnoha exkurzí odborníků a zainteresovaných osob nejen z republiky. Také druhý prezident ČSR, Dr. Edvard Beneš, záhy po své inauguraci tam při návštěvě Brna zavítal..O prozíravosti jeho tvůrců svědčí skutečnost, že ještě v současné době, tedy i po 70 letech, slouží svému účelu.

Další slibný rozvoj ústavu však byl nečekaně přerušen po okupaci ČSR v březnu 1939. Dr. Sovadina byl předčasně penzionován, neboť všechna vedoucí místa byla tehdy obsazována občany německé národnosti a vedením chorobince byl ustanoven německý správce. Tak po téměř 20 letech působení, odešel nuceně člověk, který se mimořádně zasloužil o vybudování a chod tohoto moderního ústavu. Chorobinec byl pak na počátku druhé světové války přestěhován do Kuřimi, poněvadž celý areál v Bohunicích převzala německá armáda a umístila tam vojenský lazaret pro raněné vojáky, převážně z východní fronty.

Přes potíže způsobené přílivem utečenců ze zabraného pohraničí se mu podařilo zakoupit starší rodinný dům v nedalekých Ostopovicích. Tam na podzim téhož roku (1939) začal soukromou lékařskou praxi. Životním koníčkem pro něj byla medicína, jí se věnoval zcela a plně. Byla v pravdě smyslem jeho života. Všechen jeho volný čas byl vyplněn studiem odborné literatury a aplikací všech nových poznatků a postupů. Tak se také seznámil s homeopatií a to již za pobytu ve Svatobořicích s přispěním sekundárního lékaře ústavu MUDr. Koudelky. Z počáteční nedůvěry a pochybností i po bedlivém sledování případů léčených Dr. Koudelkou, neváhal odejet do Francie, seznámit se s touto metodou na patřičné úrovni. Jako lékař, vybaven profesním skepticismem, přesně vystihl limity metody a cíleným skloubením s klasickou alopatií, dosáhl v léčbě mnoha pozoruhodných úspěchů. Jeho specificky vyhraněný přístup k pacientům, vedení záznamů o průběhu léčení, dlouhodobé sledování vybraných případů a bohaté profesní zkušenosti mu zajistily věhlas úspěšného lékaře. Ani jemu se však nepodařilo prolomit a překonat hradby předsudků, pramenících povětšině z nedostatečné informovanosti. Jeho ordinace byla vyhledávána občany ze širokého okolí.

V době nástupu totalitního režimu mu byla znemožněna soukromá lékařská praxe, byl neustále sledován a celá rodina byla persekvována Přesto se snažil pomáhat jiným spoluobčanům, kteří byli stejně nebo i mnohem více postiženi. V roce 1951 vážně onemocněl a byl na dlouhou dobu upoután na lůžko.. Přes všechny obtíže, které se podařilo překonat jen díky obětavosti jeho manželky Drahomíry, vrátil se po vyléčení alespoň k lékařské poradenské činnosti. Jeho smysl pro čestné jednání, jeho osobní mravní vlastnosti a vynikající odborná způsobilost, laskavý a srdečný přístup k pacientům a lidem vůbec, mu zajistil mnoho přátel a obdivovatelů. Zemřel 12. dubna 1964.

    

 Matka Anna roz. Páleníčková

 

 

                                             Na italské frontě 1.s.v. - druhý zleva

 

Jako ředitel chorobince ve Svatobořicích, třetí zleva

 

   

Vítání prezidenta dr.E. Beneše v nemocnici Bohunice            Jako ředitel nemocnice Bohunice (r.1939)